Díky lockdownu, který mám pocit, že už trvá neskutečně dlouho, jsem si více začala všímat věci, které jsem předtím víceméně přehlížela. Nebo lépe řečeno, nechtěla vidět. Už pár měsíců dozadu jsem si více začala všímat kolem sebe prokrastinace.
Co to vlastně znamená „prokrastinace“? Velmi zostručnene je to výraz, kterým označujeme chorobné odkládání důležitých úkolů a dělání neužitečných a nepotřebných činností. Možná jste toto slovo slyšeli, možná ne, v každém případě si myslím, že v praxi a v životě jsme se s tím asi všichni setkali.
Příklad č.1:
Přijde šéf do kanceláře a řekne: „Prosím Vás Janka, udělejte mi tu tabulku s průměrnými hodnotami. Nespěchá, máte čas.“
CHYBA!
V případě že Janka trpí prokrastináciou, tak to nebude učiněno nikdy. Pokud prokrastináciou netrpí, tak to do hodiny předá šéfovi hotové.
Příklad č. 2:
Matka řekne synovi: „Milanko, prosím tě vynese smetí.“ Syn odpoví: „O chviličku …“
CHYBA!
Vynese syn smetí? Pokud trpí prokrastináciou, tak NE, nevynese. Počká dokud mu to matka znovu přijde říct. A znovu, a znovu ….. pořád dokola. Pokud prokrastináciou netrpí, tak beze slova vstane a jde ty smetí vynést hned.
Příkladů bych mohla uvádět nepočítaně. Jak však poznat, že ve vašem blízkém okolí někdo trpí prokrastináciou?
Začněte si všímat nenápadné signály. Některé věci musíte připomínat vícekrát aby jejich vaši blízcí udělali. Ověřujete si otázkami splněny zadané úkoly a zjišťujete, že nejsou splněny. Na vaše prosby, požadavky, příkazy, rozkazy dostáváte odpovědi typu: „pak to udělám“ …. „za minutku“ …… „o chvilku půjdu“ …. atd. Když ho vzápětí vyzvete ať zopakuje váš požadavek, tak netuší co jste mu zadali za úkol …
To všechno jsou znaky prokrastinace, kterou v domácnosti často připisujeme například pubertě, lenosti, lhostejnosti. Přitom lenost znamená, že se mi nechce vůbec nic. Čili ani dívat do mobilu. Pokud někdo zírá celý den do mobilu, facebooku, televizoru, to není lenost. To je jen typický příznak prokrastinace – ten člověk má sice co dělat, ale dává přednost absolutně neužitečné činnosti místo toho, aby si splnil své povinnosti.
Doma to sice mnohdy až tak dramaticky nebereme, ale tyto návyky si přenášíme sebou i do zaměstnání a do běžného života.
Znáte lidi, kteří vám slíbí všechno na světě ale nic neudělají? Máte je rádi? Já ne.
Od malička jsem byla vedena, že nejprve práce, potom zábava. Toho se držím celý život. Já netrpím prokrastináciou. Vždy si nejprve rychle udělám všechny své povinnosti a pak odpočívám a řeším nepodstatné věci s čistou myslí. Nedokážu to dělat v opačném pořadí. Vždyť uznejte, nejprve se budu 2 hodiny hrát na mobilu, počkám dokud mi začnou žáby kručet v břiše a tehdy začnu přemýšlet co budu vařit ??? NIKDY!
Přesto že netrpím prokrastináciou, tak s ní denně doma bojuji. Můj manžel i dva synové jsou typickou nádhernou učebnicovou ukázkou prokrastinace. Zasahuje to však i mě. Neskutečně mě to psychicky vyčerpává, že musím neustále myslet na úkoly, které nemají udělané. Je jedno jakého jsou charakteru, ať už školní úlohy, pomoc v domácnosti, údržba domácnosti …. ale na vše nepodstatné mají čas. Bojuji s tím a učím je jako z toho kola ven. Řeknu vám, je to opravdu těžké, vyčerpávající, únavné. Ale já se nevzdávám. Po měsících tvrdé práce se už se začínají dostavovat první úspěchy, ale jestli ještě na to budu mít nervy …. těžko říct. Když tak nad tím uvažuji, nebýt lockdownu, tak asi ani nepřijdu na to, že moji nejbližší trpí prokrastinace.
Prokrastinace – je fenomén této doby a momentálně se může usadit iu vás, proto buďte ve střehu a všímejte si signály hlavně u dětí. Když si na neužitečné činnosti zvyknou, těžko je od toho oduct.
Já jsem se už do boje pustila, držte mi palce!
